Děti a škola 21. století

Výhody a rizika používání nových technologií

ZS Londynska

Mobilní telefon, osobní počítač a připojení k internetu vlastní v České republice skoro každá domácnost s dětmi. Čím dál těžší, až nereálná, je snaha vyhnout se jejich vlivu. Avšak většinu českých základních a středních škol lze „díky“ míře jejich technologického vybavení považovat za „oázu elektronického klidu“. Kdo naučí děti pracovat s technologiemi a používat je pro osobní rozvoj, nejen odpočinek a hru?  Mohou české rodiče a učitele (po)učit pozitivní a negativní zkušenosti z USA?

I

Moderní technologie a nová média jsou běžnou součástí našeho života. Prakticky každý den je používají téměř všichni dospělý, a stále větší počet teenagerů i malých dětí. Podle nejaktuálnějších dat Českého statistického úřadu (ČSÚ)[1], v roce 2011 používali v České republice skoro všichni 16 – 24 letí jednotlivci mobilní telefon (98,7%), pouze o několik desetin procenta méně než dospělí ve věku 25 – 54 let. Nicméně vedoucí pozici mladí lidé vůči dospělým 25+ vykazovali jak při používání osobních počítačů (95,4%) a internetu (94,8%), tak při používání sociálních sítí (71%).

V ČR 1 počítač na 6 a dvě třetiny žáka

Pro srovnání pohled od školní tabule. V roce 2011 měly školy na prvním a druhém stupni, střední a vyšší odborné školy na 100 žáků k dispozici v průměru přibližně 15 osobních počítačů (14,7), většinou s připojením k internetu (14,2). Nejvyšší počet osobních počítačů na 100 žáků měly vyšší odborné školy (34,7), naopak nejnižší střední školy (17,7), v těsném závěsu následované prvním stupněm základních škol (18,1). Pokud se někomu zdá uvedený počet příliš vysoký, mohla by ho potěšit informace z nedávno zveřejněné Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2011/2012[2]. Ve srovnání se školním rokem 2008/2009 klesl počet osobních počítačů na 100 žáků nejvíce na středních školách, a to až o dva (-2,3) počítače, na základních školách bylo zaznamenáno pouze nepatrné snížení (-0,3).

V USA 1 počítač na 3 a čtvrt žáka

Uměli byste odhadnout, kolik počítačů s internetovým připojením mají k dispozici školy v USA?  Na začátku éry internetu, v roce 1995, připadalo na 44,8 milionů žáků státních základních a středních škol 5,5 milionu osobních počítačů určených na výuku, přičemž ani ne desetina (7,7%) z těchto zařízení měla připojení k internetu. O pět let později, na začátku nového milénia, mělo 47,2 milionů žáků na stejném typu škol k dispozici „pouze“ 8,6 milionu osobních počítačů, ovšem k internetu již byly připojeny tři čtvrtiny (76,9%) z nich. V roce 2008 měl přístup k osobnímu počítači určenému na výuku skoro každý třetí žák státních základních a středních škol a téměř všechny počítače (98%) měly připojení k internetu[34]. A zatímco americkým učitelům se zdál počet 15,1 milionu počítačů pro 49,2 milionu žáků stále nízký, v českých školách podobný poměr představuje takřka nedosažitelnou metu i v roce 2013.

The History of Technology in Education

Historie technologií ve vzdělávání – cesta z jeskyně do digitálního věku

I

Dobrý sluha, špatný pán

Průnik technologií se ale nezastavil pouze u osobních počítačů a internetu. Od devadesátých let minulého století do škol postupně zamířili notebooky, tablety, chytré telefony, digitální zvukové projektory, interaktivní elektronické tabule, vysokorychlostní internet, bezdrátové připojení, nemluvě o sociálních sítích a širokém spektru softwarových aplikací. Samozřejmě, v České republice v odlišné míře než v USA – což má nejen svoje zápory, ale i klady.

Díky časnějšímu přijímání nových technologií a médií mezi dětmi v USA se jejich rodiče i učitelé, dříve než u nás, setkaly nejen s pozitivními, ale také negativními „vedlejšími“ účinky elektronického pokroku. Když v červnu 2011 publikoval americký časopisConsumer Reports článek o počtu dětí používajících Facebook v USA[5], marketéři mohli zajásat nadšením – mladších než 13 let bylo více než 7,5 milionu uživatelů této sociální sítě. Většina dětí v USA používala tuto sociální síť bez dohledu rodičů a 1 milion z nich se zde již setkal s vyhrůžkami nebo šikanou.

Další výzkumná studie Common Sense Media zároveň odkryla, že v uvedeném období více než polovina (53%) 2 – 4 letých a většina (90%) 5 – 8 letých dětí v USA už někdy použila počítač, až dvě třetiny (68%) dětí ve věku 5 – 8 let ho používali minimálně jednou týdně. Chytrý telefon, video  iPod, iPad nebo podobné zařízení již někdy použily 4 z 10 (39%) 2 – 4 letých a polovina (52%) 5 – 8 letých dětí[6]. V roce 2012 se pohled zaměřil na 13 – 17 leté americké teenagery. 9 z 10 z nich používalo sociální sítě a 8 z 10 věřilo, že tyto pozitivně ovlivňují jejich společenskou a emoční pohodu. Mimochodem, osobní komunikaci preferovala menší polovina teenagerů (49%)[7].

Jak se před několika měsíci dívali na roli digitálních (především nových) médií v rozvoji dětí a teenagerů američtí učitelé? Téměř tři čtvrtiny (71%) z nich se shodly na negativním vlivu digitálních médií na pozornost žáků, 6 z 10 dotazovaných učitelů poukazovalo na zhoršení schopnosti žáků komunikovat tváří v tvář (59%) a zhoršení zručnosti při psaní (58%). Na druhou stranu, většina (68%) digitálním médiím přiznala pozitivní vliv při rychlém a efektivním vyhledávání informací[8]. Jsou tedy digitální média spíše dobrý sluha nebo zlý pán?

21st Century Classroom

Jak vypadá třída 21. století? (kliknutím na obrázek zobrazíte infografiku)

I

(Po)učit se
V polovině 90 let minulého století začaly v USA vznikat inciativy podporující masivnější pronikání nových technologií do vzdělávání. Tehdejší reformátoři amerického školství si od tohoto kroku slibovali zvýšení efektivnosti výuky, snížení administrativní zátěže, zlepšení komunikace s rodiči a kontinuální profesní rozvoj učitelů[9]. O dvacet let později, poučeni vývojem si nejen učitelé, ale i rodiče dětí v USA všímají kromě „výhod a jistot“ moderních technologií a nových médií také jejich nepříznivé “vedlejší účinky“ – zhoršení dovedností u psaní a čtení, zveřejňování osobních údajů, zastrašování prostřednictvím digitálních médií (angl. cyberbullying), plagiátorství, podvádění u testů zkoušek a další.

Bylo by naivní domnívat se, že českých dětí se tyto rizika netýkají. I když vybavenost českých základních a středních škol osobními počítači není příliš vysoká, děti do kontaktu s novými technologiemi a médií přicházejí nejdříve doma. V roce 2011 vlastnila mobilní telefon (98,8%), osobní počítač (86,8%) a internetové připojení (84,2%) většina českých domácností s dětmi[1]. Podle zjištění KIDMAP® z roku 2012, pětina dětí (19%) ve věku 5 – 8 let tráví u počítače více než 8 hodin týdně, polovina dětí ve věku 9 až 12 let používá Facebook a téměř všechny (90%) děti ve věku 9 – 12 let mají mobil. Nikoho asi nepřekvapí, že děti ve věku 5 – 12 let by si za své peníze chtěly kromě hraček, kola nebo koloběžky koupit také počítač nebo notebook[10].

Mobilní a chytré telefony, stolní počítače a notebooky, tablety, herní konzole a s nimi související software, počítačové programy, videohry, mobilní aplikace, zároveň sociální sítě, to všechno nepochybně ovlivňuje chování dnešních dětí. Čím dříve se naučí moderní technologie ovládat, tím méně budou později jimi ovládané. Nebudou je vnímat pouze jako prostředek zábavy a odpočinku, ale především jako nástroj pro objevování, vytváření a sdílení znalostí. Pokud se jim to podaří, získají konkurenční výhodu nejen ve škole nebo později na trhu práce, ale také v životě – v tom reálném.

I

KIDMAP

Poznámka k výzkumu KIDMAP®:

V říjnu minulého roku realizoval tým odborníků KIDMAP® ojedinělý výzkumný projekt – požádal rodiče 642 dětí ve věku 2 až 12 let, aby s nimi vyplnili dotazník. Jak se lze dočíst na webových stránkách projektu, většina otázek byla otevřených. Úkolem rodičů bylo odpovědi dětí co nejpřesněji zaznamenat, ale neupravovat. Analýza odpovědí malých respondentů průzkumu přinesla pozoruhodné výsledky, na které se můžete podívat prostřednictvím zábavného videa. Všem dospělým, nejen marketérům dětských značek, ukazuje svět pohledem českých dětí ve věku od 2 do 12 let.

I když KIDMAP® na svých stránkách neuvádí detailnější informace o dalších výběrových kritériích (kromě pohlaví a věku) nebo reprezentativnosti zkoumané populace s dětskou populací v České republice, získané informace jsou bezesporu v českém prostředí unikátní a inspirativní. Mimo jiné potvrzují fakt, že moderní technologie se stále ve větší míře stávají součástí každodenní reality i malých dětí.

I

Článek byl napsán pro kampaň Česko mluví o vzdělávání, publikován 18. února 2013 viz odkaz.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s