Přežije lidstvo díky trikordérům?

Život člověka někdy visí na vlásku. V budoucnu to však budou možná mikrofluidní kanálky čipů. Technologické startupy a prestižní laboratoře vyvíjejí jednoduché mobilní aplikace, které zlepšují životní komfort člověka a umožňují diagnostikovat nemoci nebo je dokonce léčit. Vytvářejí plíce a játra na čipech nebo pracují s komplexními biochemickými laboratořemi o velikosti čipů.

Rychlý rozvoj mobilních technologií ovlivňuje i další odvětví jako medicínu, biotechnologie a biochemii. Podle Research2Guidance, mobilní zdravotní aplikace používá celosvětově až 30 % všech uživatelů chytrých telefonů, tedy půl miliardy lidí. Odhad eMarketer pro rok 2016 říká, že počet uživatelů chytrých telefonů stoupne na více než dvě miliardy a v roce 2018 překročí 2,5 miliardy. Tedy minimálně třetina těchto uživatel´ů chytrých telefonů bude používat speciální aplikace určené pro diagnostiku přinejmenším ve stejné, ne-li zvýšené míře, propojovat se na dálku s ošetřujícími lékaři a medicínskými zařízeními.

Přežije lidstvo díky trikordérům?

Nemocnice na kraji digitálního města

Podle květnových výsledků průzkumu Research2Guidance ve spolupráci HIMSS Europe, kteří dotazovali 5 000 evropských vývojářů, zdravotnických profesionálů a lékařů v oblasti digitálního zdravotnictví, představuje pět největších trhů pro mobilní zdravotní aplikace Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie (tuto zemi označilo jako nejvýznamnější trh až 55 % dotazovaných). Respondenti zmíněnou pětici vybrali na základě expertního posouzení ze seznamu 28 evropských zemí. Mezi nejvýznamnější faktory, které ovlivnily výsledné skóre, patřilo přijetí digitální zdravotní péče, stupeň digitalizace, velikost trhu a výdajů na zdravotnictví, snadné zahájení podnikání a regulační rámec digitální zdravotní péče. Důležitou roli sehrály rovněž pozitivní přístup lékařů vůči používání moderních technologií a zařazení digitální zdravotní péče do léčby pacientů.

Ještě více než v západní Evropě, jsou zdravotní aplikace v chytrých telefonech populární v Severní Americe. Není divu. Šetří čas a peníze, v konečném důsledku zdraví enormně vytíženým zaměstnancům, rodičům nemocných dětí i osamoceným seniorům. V dnešní zrychlené době poskytují uživatelům moderních technologií standardní zdravotnické služby zaměřené primárně na prevenci onemocnění, vzdálenou diagnostiku a léčbu nepříliš komplikovaných nemocí, nebo také komfort špičkových lékařů. Nejpoužívanější mobilní zdravotní aplikace současnosti poskytují především informace o léčivech a jejich dávkování, evidují zdravotní stav uživatele a ukládají informace do personalizované databáze, tyto umožňují sdílet s ošetřujícím lékařem, identifikují případné potíže a přivolají pomoc. Umí jednoduše změřit srdeční tep a lidskou teplotu, vysvětlit působení léků. A zároveň být tou nejmenší profesionální laboratoří a lékařskou ordinací, které lze schovat do lidské dlaně.

Chytré aplikace

Micromedex Drug Information je jednoduchá farmaceutická mobilní aplikace. Umožňuje vyhledat název konkrétního léku, zjistit, jak ho užívat a seznámit se s případnými vedlejšími účinky. Funguje i reverzně, podle typu potíží lze najít doporučení vhodných léků, počínaje běžnou chřipkou až po boj s parazity. Micromedex Drug Information jde do hloubky, zároveň není komplikovaný. Každý uživatel může rychle najít to, co hledá, ať se jedná o správné dávkování léčiv nebo zdravotnická doporučení.

Dalším podobným příkladem jsou aplikace Epocrates, Johns Hopkins ABX Guide, Medscape a MediSafe. Epocrates svým uživatelům nabízí rozsáhlou databázi informací o léčivech na předpis a jejich vedlejších účincích. Navíc jim ale dovoluje kontaktovat výrobce léku, najít lékárnu, která ho má naskladněný nebo zjistit, jestli je hrazený v rámci pojištění. Podobně díky Johns Hopkins ABX Guide uživatel vyhledá informace o lécích (doporučeném dávkování, vedlejších účincích a dalších omezeních souvisejících s jejich užíváním, včetně rad, zdali je tento lék vhodný pro jeho životní styl) a informace o léčebných postupech týkajících se různých onemocnění. Medscape kromě informací o léčivech obsahuje také databázi lékařů s možností vyhledávání. MediSafe ocení především rodiče, senioři a chroničtí zapomnětlivci – díky ní si budou vést detailní přehled o užívaných lécích, sdílet upozornění o dávkování a další informace se svými nejbližšími.

Stále větší oblibě se těší CareZone, personalizovaná mobilní zdravotní aplikace. Kromě seznamu užívaných léků a jejich dávkování lze dokumentovat symptomy onemocnění, tyto následně sdílet s praktickým lékařem. Obsahuje také individuální zdravotní tipy, jejím prostřednictvím lze vytvářet úkoly a ukládat důležité dokumenty. Majitel chytrého telefonu ovšem nemusí být ani nemocný, ani hypochondr, aby používal MyChart – zdravotní záznamy v telefonu. Jejich prostřednictvím kdykoli a kdekoli rychle zjistí, která očkování kdy absolvoval, kdy naposledy navštívil lékaře a jaké léky by měl užívat. MyChart lze použít i pro komunikaci s ošetřujícím lékařem nebo medicínským zařízením, pro posílání dotazů a sjednání si návštěvy. A pokud si chce sjednat ošetření u lékaře bez zdlouhavé komunikace s personálem na recepcích zdravotních zařízení, může použít také další alternativu, rezervační on-line systém ZocDoc. Tato jednoduchá aplikace najde lékaře v nejbližším okolí, včetně informací (doporučení) od ostatních uživatelů, zajistí termín ošetření a nastaví připomenutí do kalendáře.

Významnou součástí života lidí ve vyspělých krajinách jsou aplikace podporující zdravý životní styl a snížení obezity. Cholesterol Tracker poskytuje detailní přehled a kompletní řízení zdravotního stavu člověka. TactioHealth umožňuje zaznamenávat a sledovat krevní tlak, glukózu, hmotnost, tělesný tuk, energetický příjem a výdej (počet kroků), tedy celkový zdravotní stav člověka. HeartRate díky kameře na chytrém telefonu bleskově změří srdeční tep pacientům s kardiovaskulárním onemocněním, studentům před zkouškou nebo běžcům. Mezi další mobilní zdravotní aplikace pro prevenci onemocnění, patří Skin-Vision a GlassesOff. Zatímco Skin-Vision dokáže upozornit na rakovinu kůže, GlassesOff prověří zrak a zlepší případné vady prostřednictvím specializovaných každodenních cvičení.

Inspiraci pro české vývojáře může představovat Doximity, kombinaci mobilní a webové platformy určené pouze pro pracovníky z oblasti zdravotnictví. Zdroj: Doximity

Především pro lékaře, studenty medicíny a zdravotnické profesionály je určena aplikace UpToDate. Poskytuje informace o novinkách, paralelně umožňuje tematické vyhledávání informací o konkrétních tématech, jejich označení a zasílání na e-mail nebo diskusi s dalšími odborníky. Dalším obdobným příkladem je Omnio, jenž jako zajímavý zdroj přelomových novinek a výsledků výzkumu slouží jak profesionálům, tak pacientům hledajícím inovativní možnosti léčby více či méně komplikovaných onemocnění. Nejrozšířenější síť profesionálů v oblasti zdravotnictví zastupuje ve Spojených státech Doximity. Jedná se o kombinaci mobilní a webové platformy, která svým uživatelům nabízí zabezpečenou komunikaci (podle standardů HIPPA), elektronické faxování, přehled o vybraných novinkách z oblasti medicíny, zároveň systém plánování a řízení kariéry.

Zatímco používání mobilních zdravotních aplikací umožňuje bezprostřední kontakt mezi pacientem a lékařem kdekoli a kdykoli, snižuje náklady na běžnou zdravotní péči, nelze popřít, že s sebou přináší také mnohá rizika. Počínaje úzkým zaměřením pouze na uživatele chytrých telefonů přes kolísavou kvalitu zdravotní péče na dálku až po nejvýznamnější riziko související s narušením ochrany dat a soukromí pacientů.

Trikordéry pro pozemšťany

Takzvaný Trikordér znají bezesporu všichni skalní příznivci známého amerického science-fiction seriálu Star Trek. Jedná se o univerzální příruční multifunkční zařízení, které slouží k rychlému získávání, analýze a ukládání třech typů dat (geologických, biologických a meteorologických). Zároveň o technologii, sekterou se možná potkáme i v naší realitě. Ve Spojených státech byla vyhlášena globální soutěž Qualcomm Tricorder XPRIZE, která běží od roku 2011. Jeden z deseti finalistů, kterému se nakonec podaří vytvořit trikordér pro obyvatele planety Země, může počítat s hlavní výhrou sedm milionů dolarů. Ve Star Treku byl trikordér kromě inženýrských účelů hojně využíván jako specializovaný medicínský přístroj. Chytré telefony se s jedinečnými schopnostmi a stoupající technologickou vyspělostí k jeho dokonalosti přibližují razantním tempem, stejně tak jako variabilitou jejich využití. O rostoucí masové výrobě a penetraci, cenové dostupnosti a pokrytí digitálním signálem nemluvě.

Mezi nejpoužívanější nástroje ve vědě, průmyslu a medicíně patří mikroskop. Jako jeho alternativu lze použít v chytrých telefonech pokročilé optické senzory. Tyto jsou natolik dokonalé, že dokážou bez problémů zobrazit jednotlivé virové částice. Vytvoření vyspělých optických mikroskopů a zobrazovacích technik, které jsou integrovány přímo v telefonu, je důležité pro telemedicínu (telepatologie, vzdálená diagnostika), mobilní zdravotnické aplikace, monitorovací a POCT aplikace (angl. Point of Care Testing – systém měření a testů v místě péče o pacienty). Tyto technologie přitom musí být jednoduché a zároveň 100% spolehlivé, zajišťovat správné a přesné měření, na kterých je závislá probíhající nebo budoucí léčba pacienta.

Podle profesora Aydogana Ozcana z kalifornské univerzity UCLA se pohled vývojářů soustředí především na vývoj mikroskopů bez použití čoček, analýzu krve a krevního obrazu (cytometrie), monitorování srdečního rytmu, odhalování alergenů, bakterií a virů, elektrochemickou detekci parazitů, diagnostiku infekčních nemocí, monitorování chronických pacientů (například testy na výskyt bílkovin nebo cholesterolu v krvi), stanovení očních vad a zjišťování očního zákalu. V mnohých z těchto aplikací je důležitá sofistikovaná příprava vzorků pomocí mikrofluidních zařízení (umožňují manipulaci s kapalnými vzorky v mikroměřítku, provádění chemických interakcí a procesů). Tyto představují klíčový prvek pro úspěšné použití mobilního telefonu jakožto měřící a diagnostické platformy neboli jednoduše řečeno, profesionální biomedicínské laboratoře. Vytvoření cenově dostupných a přesto účinných mikro a nanozobrazovacích rozhraní na mobilním telefonu, případně použití částí mobilních telefonů jako CMOS snímacích čipů (skládajících se z milionů či až desítek milionů jednotlivých buněk, z nichž každá dokáže registrovat světlo a vyhodnocovat jeho intenzitu), může měřit, testovat a nalézat řešení v reálném čase přímo v terénu.

Pro některé z těchto aplikací je nutné mobilní telefon dovybavit speciálně navrženým kouskem hardwaru. Tento zprostředkuje kontakt se zkoumaným (snímaným) materiálem a vzorkem. Cena takového přídavného zařízení je zpravidla nižší, než cena samotného chytrého telefonu. Například pro sledování cholesterolu v krvi můžet použít již zmíněné zdravotní mobilní aplikace jako Cholesterol Tracker a TactioHealth, které „pouze“ sledují a vyhodnocují data získaná na jiném zařízení. Nebo vyzkoušíte smartCARD, technologii vyvinutou na Cornellově univerzitě ve Spojených státech – unikátní software a hardware, jež lze nasadit na kameru chytrého telefonu. SmartCARD umožňuje číst speciální testovací proužky, na které se aplikuje lidská krev, pot nebo sliny. Celý test trvá přibližně minutu.

Technologie smartCARD opticky detekuje biomarkery v kapce krve, potu nebo ve slinách. Zdroj: Cornell University

Klíčovým prvkem mobilních telefonů je samotná výpočetní kapacita, která z něj vytváří přenosný superpočítač. Paralelně se zvyšuje kapacita datového přenosu. Tato umožňuje zpracování dat na vzdálených serverech v reálném čase. Zatímco přenosové rychlosti se neustále zvyšují, cena datového přenosu celosvětově klesá. Masivní rozšíření sítě mobilních zobrazovacích zařízení, mikroanalytických systémů a diagnostických nástrojů, neustále rostoucí databázi nových informací a jejich vytěžování může díky jejich inovativnímu použití vést k revolučním změnám v medicíně, biologii a ekologii. Vědci by například mohli být schopni sledovat evoluci patogenních organismů, jejich šíření a díky tomu lépe předcházet epidemiím v rozvojových i vyspělých zemích.

Penetrace těchto technologií bude nicméně vyžadovat vyspělé strojové učení a umělou inteligenci, které dokážou takové množství dat vůbec zpracovat. Neustálý rozvoj hardwaru pohání rozvoj softwaru. Nicméně, neustálá změna a vývoj (nejen) medicínských měřicích a testovacích mobilních zařízení představuje problém pro jejich standardizaci. Obzvlášť v medicíně, pro kterou jsou standardy velmi důležité. Povolení jakéhokoli medicínského zařízení podléhá státním schvalovacím úřadům (například ve Spojených státech Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv FDA nebo u nás Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv SÚKL). Tento proces je nejen finančně náročný, ale obvykle také zdlouhavý. Přitom několikaleté čekání na povolení nyní inovativní technologie může v konečném důsledku paradoxně zapříčinit její zastarávání, a tím snížit nebo zcela omezit možnosti využití.

Laboratoř v čipu

Chytré telefony poskytují mnoho způsobů, jak inovativně využít sadu senzorů (kamera, akcelerometr, GPS apod.), které jsou v nich již integrované. Na určitý typ aplikací – jako například měření koncentrací glukózy a cholesterolu v krvi – ovšem nestačí ani tato technologická sada. K chytrému telefonu je potřebné doplnit přídavné zařízení, které zajistí nějaký typ chemické interakce. Takové zařízení musí být zároveň dostatečné malé, aby bylo přenosné. Tento problém řeší technologie lab-on-a-chip (zkráceně LOC). Tato se snaží procesy běžně prováděné v chemických nebo biologických laboratořích integrovat do velmi malého prostoru srovnatelného s čipy používanými v elektrotechnice a elektronice.

Pro technology představuje velkou výzvu. Zatímco v obyčejných čipech se manipuluje s elektrony (elektrickým proudem a napětím), v technologii lab-on-a-chip je potřeba umět pracovat pracovat v malém prostoru s molekulami. Často to obnáší například manipulaci a transport kapalných vzorků určených k analýze biologických roztoků (krvi, slin, moče apod.). Tedy nevyhnutelně přítomnost záklopek, přepínačů a mikrofluidních kanálků, kterými by proudila analyzovaná kapalina nebo chemická činidla, jež vyvolávají požadované chemické reakce.

V současnosti je možné integrovat řádově stovky takových prvků na jednom čipu a lze využít řady technologií k jejich výrobě. Zpravidla se jedná o metody subtraktivní výroby (angl. subtractive manufactoring), tedy výrobní postup, kdy se materiál odebírá nejčastěji pomocí frézky prostřednictvím počítačově řízeného obrábění (CNC). Mezi další způsoby, jak lze materiál s dostatečnou přesností odebírat, patří například řezání laserem nebo pomocí ultrazvuku. V posledních letech došlo k značnému vývoji také v oblasti aditivní výroby (angl. additive manufactoring). Lab-on-a-chip přístroje je tak možné vyrábět pomocí metod stereolitografie (zkráceně SLA nebo SL), kdy se pomocí optické masky promítá požadovaný tvar do vrstvy monomeru, ze kterého vznikne tenká vrstvička polymeru. Celé zařízení se tak vytvoří stupňovaným ukládáním jednotlivých vrstev jedné na druhou.

Pro vývoj a rychlé prototypování (angl. rapid prototyping) lab-on-a-chip zařízení je 3D tisk klíčový. Tento ale v současnosti pořád naráží na kvalitu prostorového rozlišení, což se v budoucnu pravděpodobně změní. Oproti klasickému laboratornímu zpracování vzorků přináší technologie lab-on-a-chip řadu výhod. Patří mezi ně spotřeba velmi malého množství vzorku, rychlejší zpracování, vyšší efektivita, citlivost, přenosnost a nižší cena. Díky zmíněným výhodám se tato technologie začíná uplatňovat v řadě odvětví, především v medicíně. Největší použití se nabízí v oblasti vývoje léčiv, konkrétně při stanovení biomarkerů, což jsou charakteristiky (nejčastěji molekulární) nesoucí informaci o biologickém stavu organismu (normálním, patologickém nebo ovlivněném léčivy). Lab-on-a-chip zařízení nabízí možnost převést analogový chemický nebo biologický signál na sérii digitálních ano–ne bitů. Tyto umožní zjistit, jestli hodnota konkrétního biomarkeru ve vzorku překročila určitou koncentraci.

Chytrá umělá játra

Nabízí se ale také další možnosti využití. Například předtím, než se vyvíjené léky použijí na lidech, je potřebné je testovat v modelových systémech. Více než dvě třetiny finančních nákladů padnou na klinické zkoušky prováděné na lidech. V této fázi se nejčastěji zjistí nežádoucí vedlejší účinky, které mohou znemožnit uvedení léčiva na trh. To vede k obrovské finanční ztrátě, jež je odhalena v mnohem pozdější fázi, než tomu bývá v technologických startupech a firmách. Přitom vývoj léku stojí více než miliardu dolarů. Proto je velmi důležité odkrýt možné problémy (nežádoucí vedlejší účinky jako například toxicitu) v méně nákladné preklinické části vývoje léku. Ta se opírá převážně o testy na buněčných kulturách a zvířatech. Obě tyto formy testování mají svoje nevýhody. Buněčné kultury pěstované v Petriho misce nemohou nikdy postihnout a reprezentovat složitost celého organismu.

Mikroskopická umělá játra z dílny napodobují tvorbu buněk a detoxikační schopnosti skutečných jater. Zdroj: University Pittsburgh

Testování léku na zvířatech je stále pouze na úrovni hypotéz – to, co funguje ve zvířecím organismu, může a nemusí mít stejný účinek i na lidech. Nejsou výjimkou ani případy, kdy léky úspěšně testované na zvířatech, vedly paradoxně ke zvýšení úmrtnosti prvních pacientů. Zde se otevírá možnost použití lab-on-a-chip technologie. S její pomocí lze vytvářet 3D struktury pro růst lidských buněk, které mnohem věrněji reprezentují situaci v lidských orgánech. Hovoříme přitom o technologii nazývané organ-on-a-chip (zkráceně OOC). V současnosti se věnuje hodně pozornosti použití technologií pro plnohodnotnou náhradu lidských orgánů. Nejpravděpodobnější oblastí, kde se budeme moci v následujících letech dočkat velkého pokroku, je vývoj umělých plic. Současné technologie umožňují vytvoření mikroskopických kanálků z biokompatibilního materiálu. Jimi proudí vzduch a krev těsně vedle sebe tak, aby došlo k efektivnímu okysličení. Umělé plíce by tak mohly celosvětově pomoct alespoň části z téměř čtvrt miliardy lidí, kteří trpí nevyléčitelnou plicní chorobou, z nichž ročně zemře přibližně tři miliony nemocných (údaje podle World Health Organization). Dalším problémem, který by bylo možné vyřešit s pomocí organs-on-a-chip technologie, je onemocnění jater. Jenom v Evropě a Spojených státech bojuje s nemoc nemocnými játry 60 milionů pacientů (údaje podle HEPAMAP a American Liver Foundation).

Obrovský potenciál lab-on-a-chip spočívá v tom, že vytváří rozhraní mezi analogovým chemickým a biologickým světem a digitálním elektronickým světem. Masový nástup této technologie ovšem není na programu dne, lze ho očekávat až po vyřešení problémů s integrací mechanických zařízení typu pump, procesorů a různých detektorů na samotném čipu. Jejich řešení je předmětem intenzivního výzkumu a vývoje, který možná povede nejen k vytvoření dokonalých náhrad lidských orgánů, ale také skutečného zařízení typu trikordéru, jak jej známe ze Star Treku.


Článek byl v tištěné podobě publikován v příloze Connect! pro IT profesionály časopisu Computer 12/15.

Reklamy

Být, či nebýt BYOD?

Pokud jste se doposud nesetkali s pojmem BYOD (Bring Your Own Device), je ten nejvyšší čas. Počet společností, které svým zaměstnancům umožňují používat vlastní notebooky, chytré telefony nebo jiná zařízení v podnikovém prostředí, totiž neustále stoupá.

Be BYOD

Používání vlastních mobilních zařízení v práci není pouze trend. Dnes už můžeme bez nadsázky říct, že žijeme ve virtuální realitě. Platí to nejen pro ty, kteří pracují na dálku. Prolínání pracovního a osobního života a citlivých dat z různých oblastí zatím působí bolest hlavy zejména výrobcům bezpečnostního softwaru a IT oddělením.

Fenomén BYOD roste především díky šíření inteligentních zařízení a zvyšující se míry jejich používání masovými spotřebiteli. Existují přesvědčivé důvody, proč by firmy měly do svého mnohdy konzervativního a hermeticky uzavřeného prostředí tento trend přijmout. A to i navzdory výzvám souvisejícím s informační bezpečností a nároky na uživatelskou podporu různorodých zařízení. K výhodám BYOD patří jednoznačné zlepšení zkušenosti a produktivity uživatelů moderních technologií, schopnost mít kdykoli a kdekoli dostupné aplikace a data a samozřejmě snížení nákladů při zadávání veřejných zakázek a řízení hardwaru. Nemluvě o zvýšení atraktivity v očích zaměstnanců preferujících flexibilitu a mobilitu.

Bezpečnost především

V ideálním případě by mobilní zařízení s citlivými informacemi bylo používáno pouze uvnitř v podniku a pouze pro firemní účely, čímž by se snížila pravděpodobnost jeho ztráty nebo krádeže, nemluvě o vynesení citlivých informací do vnějšího prostředí, ke konkurenci. Samozřejmě, jedná se pouze o utopii. Praxe je zcela opačná a díky BYOD ještě více zřetelná. Vyžaduje opatření, jež dokážou tyto každodenní problémy (pro mnohé podniky bezpečnostní hrozby) dostatečně ošetřit. Včetně opačného problému, kterým je překročení tenké linie mezi pracovním a osobním životem zaměstnance, přístupem k citlivým informacím, které se dotýkají jejich rodiny nebo přátel. Pokud budou díky BYOD zaměstnanci chtít míchat práci se soukromím, budou se muset smířit s na první pohled málo pravděpodobnou událostí, že také IT oddělení zaměstnavatele může „mít svůj den“ a udělat chybu. Například vzdáleně vymazat zařízení, odstranit fotku tchyně nebo seznam knih a filmů do důchodu. Naučí se pracovat s vlastními informacemi, včetně zálohování dat, kontaktů i multimediálního obsahu.

Již nyní je zcela zřejmé, že další významnou zátěží pro výrobce bezpečnostního softwaru bude, jak ošetřit využívání mobilních zařízení v různých sférách života, jež se doposud odehrávaly odděleně. Například komunikace zaměstnance s bankou a pojišťovnou nebo shromažďování citlivých údajů o zdravotním stavu díky sofistikovaným mobilním aplikacím a virtualizaci zdravotní dokumentace. Lze předpokládat, že v budoucnu budou vznikat robustní bezpečnostní řešení, která budou vzájemně propojovat různá odvětví a oblasti lidského života.

BYOD Secure

Je tedy nezpochybnitelné, že otázka bezpečnosti je v případě BYOD klíčová. K existujícím řešením pro řízení mobilních zařízení (angl. Mobile Device Management, MDM) proto výrobci bezpečnostního softwaru přidávají také řízení mobilních aplikací (Mobile Application Management, MAM) a řízení mobilních informací (Mobile Information Management, MIM). Tyto produkty řeší několik různých bezpečnostních hrozeb podnikové mobility najednou a jsou obvykle prodávané v komplexním balíčku jako mobilní bezpečnostní řešení (Enterprise Mobility Management, EMM). Zavedení EMM představuje pro mnohé firmy novinku, se kterou se postupně seznamují.

Teprve praktická zkušenost ukáže, jaká pozitiva a nedostatky v sobě skrývá, jaké úpravy je u MAM a MDM nástrojů potřebné realizovat, nakolik budou úspěšné a v souladu s požadavky zákazníků. Nemluvě o finanční zátěži na IT rozpočty firem.

Inovace všude kolem

V oblasti softwaru si své místo na špičce nejpoužívanějšího mobilního operačního systému již úspěšně zajistil Android. Zařízení fungující na tomto systému si do zaměstnání přináší stále více lidí. Proto nebyl žádným překvapením záměr Googlu vytvořit Android pro práci (Android for Work), bezpečnější a snadno ovladatelný i na pracovišti. Jak vypadá v praxi? Pracovní profily využívají byznys aplikace, čímž jsou od sebe oddělená pracovní a soukromá data, takže zaměstnanci můžou používat stejné zařízení v pracovním i osobním životě. Zatímco firma vzdáleně spravuje pracovní aplikace, osobní aplikace a data jsou ponechány beze změny.

Android pro práci poskytuje svým uživatelům jak větší výkon a vylepšené multimediální funkce, tak vyšší bezpečnost. Google paralelně vytvořil Play for Work, systém pro řízení a nasazování aplikací Android pro práci. Ten umožňuje snadné nasazení podporovaných aplikací, jejichž rozsah Google snadno rozšíří díky řadě IT partnerů a podnikům transparentně poskytne vhodnou alternativu pro řízení mobilních zařízení.

Co se týče hardwaru, v letošním roce můžeme očekávat růst používání phabletů (přenosných zařízení s dotykovým displejem kombinujících principy chytrého telefonu a tabletu). iPhone 6 Plus, Samsung Galaxy Note 4, Google Nexus 6, LG G Flex 2 nebo LG G3 a phablety dalších výrobců zaujmou uživatele nejmodernějších telefonů i tabletů nejen větší velikostí displeje, ale především funkcionalitami, jež jim tato all-in-one zařízení poskytují. A která budou při zavádění BYOD do firem znamenat další důležitou výzvu. Nemluvě o vývojářích, kteří budou muset aplikace rychle přizpůsobit novému tvaru nově používaných zařízení. S ohledem na marketingové kampaně, které uvádění phabletů na trh provázejí, lze očekávat vliv zvýšeného prodeje phabletů především na pokles zájmu o tablety a s tím spojený zájem o používání těchto zařízení v podnikové praxi.

Být, či nebýt BYOD?

Pokud bychom se chtěli na výhody a nevýhody BYOD podívat z nadhledu, uvidíme obrovskou mozaiku složenou z drobných, vzájemně se překrývajících součástí. Otázkou je, zda má rčení „být, či nebýt BYOD?“ v dnešní době ještě vůbec smysl. Chytrá mobilní zařízení se stávají dostupnějšími pro stále větší spektrum lidí. Moderní technologie usnadňují lidem práci, odstraňují geografickou vzdálenost a propojují pracovníky z různých profesních oblastí. Globálně je stále zřetelnější trend práce na dálku, mimo kancelář, který především u malých firem snižuje náklady na zaměstnance (nemluvě o nákladech na hardware). U větších firem umožňuje zapojit do pracovního procesu především expertní zaměstnance, kteří nemusí být nutně v konkrétní dobu na konkrétním místě. Stačí, když jsou na příjmu. Optimálně kdykoli a kdekoli.

Dá se říct, že BYOD není příčina, ale důsledek doby. I když, pro výrobce bezpečnostního softwaru, ředitele firem a vedoucí IT oddělení zároveň důvod k zamyšlení, jak řešit bezpečnostní problémy a vzdáleně řídit podniková data v době, kdy přestává být možné oddělit práci od soukromí. Pokud nezmáčknete tlačítko „vypnout“.

INSIDE 2014 BYOD


Článek byl v tištěné podobě publikován v příloze Connect! pro IT profesionály časopisu Computer 5/15. Zajímají vás aktuální trendy a strategie na trhu IT? Sledujte INSIDE, unikátní nezávislou informační službu, která pokrývá český, slovenský a světový trh informačních technologií a telekomunikací (ICT).

On-line vládnutí po česku

Stoupající penetrace moderních technologií, internetu a uživatelů sociálních médií významně ovlivňuje a mění nejen interpersonální komunikaci nebo nákupní chování spotřebitelů. Facebook, Twitter nebo YouTube začínají plnit důležitou roli také ve společensko-politickém fungování státu, měst a obcí. 

Češi v sítích

Poslední aktualizovaná data Českého statistického úřadu (ČSÚ) o informační společnosti z konce roku 2013 uvádějí, že počítačem a internetem jsou vybaveny již více než dvě třetiny (68%) českých domácností. Téměř všichni (94%) uživatelé internetu jej nejčastěji používají k zasílání nebo přijímání e-mailů a polovina (49%) z nich pro účast v sociálních sítích. Zatímco používání e-mailu je napříč všemi věkovými skupinami vyrovnané a ani napříč socioekonomickými skupinami obyvatelstva nejsou patrné dramatické rozdíly, účast v sociálních sítích jednoznačně převládá u mladších věkových skupin a mezi studenty.

V nejmladší věkové skupině jsou sociální sítě používány 2 krát více než u osob ve věku 25-54 let. Pro zajímavost, pouze minoritní počet uživatelů internetu ho používá pro vyjadřování vlastních názorů k politickým a občanským tématům (5%) nebo k účasti na debatách a hlasováních o občanských a politických tématech (4%). Na druhou stranu je nutno uvést, že čím je jejich věk nižší, tím jsou v těchto oblastech na internetu aktivnější. To potvrzuje smysluplnost zakládání a vedení účtů na sociálních médiích u politiků a politických stran, které mají zájem oslovit nižší věkové skupiny.

Zatímco sociální média získávají oblibu u běžných uživatelů internetu, podle lednových dat ČSÚ tato oblast komunikace zatím příliš nepřitahuje tuzemské firmy. V lednu 2013 sociální média využívala pouze jedna sedmina (17%) českých podniků. Téměř stejný počet z nich (15%) měl založen vlastní účet na sociálních sítích, jenom nepatrné množství bylo zapojeno do firemních blogů (4%) nebo do sdílení multimediálního obsahu na webech (6%). Za pozornost ovšem stojí fakt, že téměř všechny (95%) podniky uvedly, že v roce 2012 prostřednictvím internetu komunikovaly alespoň jednou s orgány veřejné správy. Nejčastěji praktikovanou činností na internetu ve vztahu k veřejné správě bylo získávání informací z webových stránek úřadů.

Státní správa v sítích

Aktuality z České správy sociálního zabezpečení, Finanční správy nebo Úřadu práce mohou občané a podniky získávat také prostřednictvím Facebook profilů. Zatímco první zmíněná instituce odkaz na Facebook na svých hlavních webových stránkách neuvádí, další dvě ano. Finanční správa dokonce i spojení na Twitter a YouTube profily.

Statni sprava v CR Infografika Brezen 2014

Intenzitu využívání sociálních médii českými ministerstvy, kraji a krajskými městy ukazuje i výše uvedená infografika. Výchozím informačním uzlem pro její vytváření byla webová stránka Portálu veřejné správy Ministerstva vnitra ČR. Zatímco všechna ministerstva, kraje a krajská města mají vlastní webové stránky, v používání sociálních médií státní správa zaostává. Facebook, nejpopulárnější sociální síť u nás, používá více než polovina zkoumaných institucí státní správy (63%), především krajská města (83%). Video prezentace na vlastním YouTube profilu mají v oblibě především kraje (64%), méně krajská města (33%) a ministerstva (21%). Vlastní profil na Twitter má třetina krajských měst (33%), více než čtvrtina krajů (29%) a pětina ministerstev (21%).

Sociální média mají nejprofesionálněji ošetřené Hlavní město Praha a Olomoucký kraj. Tyto také disponují účty hned na několika on-line platformách, konkrétně Hlavní město Praha na Facebook, Twitter, YouTube, Instagram, Pinterest a Tumbrl, a Olomoucký kraj na Facebook, Twitter, YouTube, InstagramGoogle+ a Flickr, přičemž odkazy na ně jsou uvedené na hlavní webové stránce. Na rozdíl od mnohých jiných zkoumaných institucí státní správy, které naopak oficiální účet na sociálním médiu na webové stránce vůbec neuvádějí (i když ho lze najít ve vyhledávačích nebo přímo na Facebook, Twitter a YouTube). Opačným extrémem je uvádění odkazu na Facebook a Twitter účty politika Svatopluka Němečka na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví, které naopak nemá vlastní Facebook, Twitter ani YouTube účet. Byť vlastním Facebook profilem disponuje téměř každý z ministrů (11 ze 14) a Twitter využívá třetina ministrů (5 ze 14), kromě ministra zdravotnictví žádný z nich není uveden na hlavní webové stránce ministerstva. Co do počtu „To se mi líbí“ kontaktů a sledujících mezi stávající ministry jednoznačně vítězí Facebook a Twitter profil Andreje Babiše.

Budování on-line agory

Jádrem fungování sociálních médií je otevření se světu, sdílení informací a interakce s vnějším okolím. Je zřejmé, že v České republice jsou dobré výchozí podmínky pro používání sociálních médií ke komunikaci s občany státu, obyvateli měst a obcí. Prostor pro výrazné zlepšení nabízí propojení oficiálních profilů s webovými prezentacemi města. Tím by se zvýšila jejich viditelnost a důvěryhodnost.

Další výrazné zdokonalení lze získat propojením různých oficiálních účtů na různých platformách, využívání odkazů, publikování aktuálních informací, důraz na pravidelnou komunikaci s občany a nekonfliktní řešení případných komunikačních šumů. Vybudování optimálně fungující online agory (řecky náměstí, volný prostor) není prací na jeden den nebo měsíc. Je potřebné také počítat s tím, že ne každá informace nebo názor získá hodnocení „Líbí se mi“. Na druhou stranu, pokud se instituce naučí s občany komunikovat prostřednictvím sociálních médií se vzájemným respektem, mohou se tato v budoucnu stát cenným a efektivním nástrojem pro informování a získávání zpětné vazby od vysokého počtu obyvatel.

Pokud vás toto téma zaujalo, další rozsáhlé informace o takzvaném otevřeném vládnutí, používání sociálních státní správou v zahraničí nebo třicítkou světových metropolí najdete v tištěné příloze Connect! pro IT profesionály dubnového vydání časopisu Computer 5/14.

Děti a škola 21. století

Výhody a rizika používání nových technologií

ZS Londynska

Mobilní telefon, osobní počítač a připojení k internetu vlastní v České republice skoro každá domácnost s dětmi. Čím dál těžší, až nereálná, je snaha vyhnout se jejich vlivu. Avšak většinu českých základních a středních škol lze „díky“ míře jejich technologického vybavení považovat za „oázu elektronického klidu“. Kdo naučí děti pracovat s technologiemi a používat je pro osobní rozvoj, nejen odpočinek a hru?  Mohou české rodiče a učitele (po)učit pozitivní a negativní zkušenosti z USA?

I

Moderní technologie a nová média jsou běžnou součástí našeho života. Prakticky každý den je používají téměř všichni dospělý, a stále větší počet teenagerů i malých dětí. Podle nejaktuálnějších dat Českého statistického úřadu (ČSÚ)[1], v roce 2011 používali v České republice skoro všichni 16 – 24 letí jednotlivci mobilní telefon (98,7%), pouze o několik desetin procenta méně než dospělí ve věku 25 – 54 let. Nicméně vedoucí pozici mladí lidé vůči dospělým 25+ vykazovali jak při používání osobních počítačů (95,4%) a internetu (94,8%), tak při používání sociálních sítí (71%).

V ČR 1 počítač na 6 a dvě třetiny žáka

Pro srovnání pohled od školní tabule. V roce 2011 měly školy na prvním a druhém stupni, střední a vyšší odborné školy na 100 žáků k dispozici v průměru přibližně 15 osobních počítačů (14,7), většinou s připojením k internetu (14,2). Nejvyšší počet osobních počítačů na 100 žáků měly vyšší odborné školy (34,7), naopak nejnižší střední školy (17,7), v těsném závěsu následované prvním stupněm základních škol (18,1). Pokud se někomu zdá uvedený počet příliš vysoký, mohla by ho potěšit informace z nedávno zveřejněné Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2011/2012[2]. Ve srovnání se školním rokem 2008/2009 klesl počet osobních počítačů na 100 žáků nejvíce na středních školách, a to až o dva (-2,3) počítače, na základních školách bylo zaznamenáno pouze nepatrné snížení (-0,3).

V USA 1 počítač na 3 a čtvrt žáka

Uměli byste odhadnout, kolik počítačů s internetovým připojením mají k dispozici školy v USA?  Na začátku éry internetu, v roce 1995, připadalo na 44,8 milionů žáků státních základních a středních škol 5,5 milionu osobních počítačů určených na výuku, přičemž ani ne desetina (7,7%) z těchto zařízení měla připojení k internetu. O pět let později, na začátku nového milénia, mělo 47,2 milionů žáků na stejném typu škol k dispozici „pouze“ 8,6 milionu osobních počítačů, ovšem k internetu již byly připojeny tři čtvrtiny (76,9%) z nich. V roce 2008 měl přístup k osobnímu počítači určenému na výuku skoro každý třetí žák státních základních a středních škol a téměř všechny počítače (98%) měly připojení k internetu[34]. A zatímco americkým učitelům se zdál počet 15,1 milionu počítačů pro 49,2 milionu žáků stále nízký, v českých školách podobný poměr představuje takřka nedosažitelnou metu i v roce 2013.

The History of Technology in Education

Historie technologií ve vzdělávání – cesta z jeskyně do digitálního věku

I

Dobrý sluha, špatný pán

Průnik technologií se ale nezastavil pouze u osobních počítačů a internetu. Od devadesátých let minulého století do škol postupně zamířili notebooky, tablety, chytré telefony, digitální zvukové projektory, interaktivní elektronické tabule, vysokorychlostní internet, bezdrátové připojení, nemluvě o sociálních sítích a širokém spektru softwarových aplikací. Samozřejmě, v České republice v odlišné míře než v USA – což má nejen svoje zápory, ale i klady.

Díky časnějšímu přijímání nových technologií a médií mezi dětmi v USA se jejich rodiče i učitelé, dříve než u nás, setkaly nejen s pozitivními, ale také negativními „vedlejšími“ účinky elektronického pokroku. Když v červnu 2011 publikoval americký časopisConsumer Reports článek o počtu dětí používajících Facebook v USA[5], marketéři mohli zajásat nadšením – mladších než 13 let bylo více než 7,5 milionu uživatelů této sociální sítě. Většina dětí v USA používala tuto sociální síť bez dohledu rodičů a 1 milion z nich se zde již setkal s vyhrůžkami nebo šikanou.

Další výzkumná studie Common Sense Media zároveň odkryla, že v uvedeném období více než polovina (53%) 2 – 4 letých a většina (90%) 5 – 8 letých dětí v USA už někdy použila počítač, až dvě třetiny (68%) dětí ve věku 5 – 8 let ho používali minimálně jednou týdně. Chytrý telefon, video  iPod, iPad nebo podobné zařízení již někdy použily 4 z 10 (39%) 2 – 4 letých a polovina (52%) 5 – 8 letých dětí[6]. V roce 2012 se pohled zaměřil na 13 – 17 leté americké teenagery. 9 z 10 z nich používalo sociální sítě a 8 z 10 věřilo, že tyto pozitivně ovlivňují jejich společenskou a emoční pohodu. Mimochodem, osobní komunikaci preferovala menší polovina teenagerů (49%)[7].

Jak se před několika měsíci dívali na roli digitálních (především nových) médií v rozvoji dětí a teenagerů američtí učitelé? Téměř tři čtvrtiny (71%) z nich se shodly na negativním vlivu digitálních médií na pozornost žáků, 6 z 10 dotazovaných učitelů poukazovalo na zhoršení schopnosti žáků komunikovat tváří v tvář (59%) a zhoršení zručnosti při psaní (58%). Na druhou stranu, většina (68%) digitálním médiím přiznala pozitivní vliv při rychlém a efektivním vyhledávání informací[8]. Jsou tedy digitální média spíše dobrý sluha nebo zlý pán?

21st Century Classroom

Jak vypadá třída 21. století? (kliknutím na obrázek zobrazíte infografiku)

I

(Po)učit se
V polovině 90 let minulého století začaly v USA vznikat inciativy podporující masivnější pronikání nových technologií do vzdělávání. Tehdejší reformátoři amerického školství si od tohoto kroku slibovali zvýšení efektivnosti výuky, snížení administrativní zátěže, zlepšení komunikace s rodiči a kontinuální profesní rozvoj učitelů[9]. O dvacet let později, poučeni vývojem si nejen učitelé, ale i rodiče dětí v USA všímají kromě „výhod a jistot“ moderních technologií a nových médií také jejich nepříznivé “vedlejší účinky“ – zhoršení dovedností u psaní a čtení, zveřejňování osobních údajů, zastrašování prostřednictvím digitálních médií (angl. cyberbullying), plagiátorství, podvádění u testů zkoušek a další.

Bylo by naivní domnívat se, že českých dětí se tyto rizika netýkají. I když vybavenost českých základních a středních škol osobními počítači není příliš vysoká, děti do kontaktu s novými technologiemi a médií přicházejí nejdříve doma. V roce 2011 vlastnila mobilní telefon (98,8%), osobní počítač (86,8%) a internetové připojení (84,2%) většina českých domácností s dětmi[1]. Podle zjištění KIDMAP® z roku 2012, pětina dětí (19%) ve věku 5 – 8 let tráví u počítače více než 8 hodin týdně, polovina dětí ve věku 9 až 12 let používá Facebook a téměř všechny (90%) děti ve věku 9 – 12 let mají mobil. Nikoho asi nepřekvapí, že děti ve věku 5 – 12 let by si za své peníze chtěly kromě hraček, kola nebo koloběžky koupit také počítač nebo notebook[10].

Mobilní a chytré telefony, stolní počítače a notebooky, tablety, herní konzole a s nimi související software, počítačové programy, videohry, mobilní aplikace, zároveň sociální sítě, to všechno nepochybně ovlivňuje chování dnešních dětí. Čím dříve se naučí moderní technologie ovládat, tím méně budou později jimi ovládané. Nebudou je vnímat pouze jako prostředek zábavy a odpočinku, ale především jako nástroj pro objevování, vytváření a sdílení znalostí. Pokud se jim to podaří, získají konkurenční výhodu nejen ve škole nebo později na trhu práce, ale také v životě – v tom reálném.

I

KIDMAP

Poznámka k výzkumu KIDMAP®:

V říjnu minulého roku realizoval tým odborníků KIDMAP® ojedinělý výzkumný projekt – požádal rodiče 642 dětí ve věku 2 až 12 let, aby s nimi vyplnili dotazník. Jak se lze dočíst na webových stránkách projektu, většina otázek byla otevřených. Úkolem rodičů bylo odpovědi dětí co nejpřesněji zaznamenat, ale neupravovat. Analýza odpovědí malých respondentů průzkumu přinesla pozoruhodné výsledky, na které se můžete podívat prostřednictvím zábavného videa. Všem dospělým, nejen marketérům dětských značek, ukazuje svět pohledem českých dětí ve věku od 2 do 12 let.

I když KIDMAP® na svých stránkách neuvádí detailnější informace o dalších výběrových kritériích (kromě pohlaví a věku) nebo reprezentativnosti zkoumané populace s dětskou populací v České republice, získané informace jsou bezesporu v českém prostředí unikátní a inspirativní. Mimo jiné potvrzují fakt, že moderní technologie se stále ve větší míře stávají součástí každodenní reality i malých dětí.

I

Článek byl napsán pro kampaň Česko mluví o vzdělávání, publikován 18. února 2013 viz odkaz.

Přinese další operátor nejen levnější volání?

Horkým tématem letošního léta je vyhlášení výběrového řízení Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) na volné rádiové kmitočty, jehož cílem je umožnit vstup čtvrtého operátora. Na lokálním trhu mobilní komunikace se již delší dobu nic zajímavé nedělo, nabídka a reklamní kampaně 3 konkurentů častokrát působily (působí) jako opakované variace na stále stejné téma.

Překvapením proto není ani podobnost jejich zákazníků z hlediska využívání internetu v mobilu. Teprve až detailní analýza uživatelů internetu rozdělených podle jednotlivých českých operátorů (O2, T-Mobile a Vodafone) a srovnání této skupiny se všemi zákazníky odkrývá na první pohled nepatrné odchylky. Infografika a přiložená online prezentace ukazují, že uživatelé internetu v mobilu častěji využívají sociální média, nakupují na internetu nebo mají zkušenost s bezkontaktní platbou prostřednictvím mobilního telefonu.

Je otázkou, nakolik jsou tyto informace o chování zákazníků mobilních operátorů zajímavé pro stávající či budoucí české operátory, paralelně pro reklamní agentury, vývojáře mobilních aplikací atd. Kolik z nich využívá nejen off-line nebo internetový, ale také mobilní výzkum? Je jasné, že byznys mobilních operátorů není zdaleka tak monotónní, jak by se mohlo zdát. Tak jako ani používání mobilních telefonů neslouží pouze k (levnému) volání nebo posílání zpráv.

Poznámka: Podle posledních aktuálních údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) publikovaných v březnu 2012 je v České republice přibližně 93,9% jednotlivců ve věku 16+ let (96,9% ve věku 16 – 74 let) používajících mobilní telefon a 65,5% jednotlivců ve věku 16+ let (73,0% ve věku 16 – 74 let) používajících internet, viz statistika ČSÚ.

Online specialistům (ne)stačí webové analýzy

Sociální média jsou čím dál více přitažlivější pro vytváření vztahů firem a značek se spotřebiteli a zákazníky, stávají se důležitou součástí marketingových a obchodních strategií. Při zkoumání a vyhodnocování chování uživatelů sociálních médií se pozornost online specialistů nejčastěji soustřeďuje na známé statistiky webových analýz jako návštěvnost, počet uživatelů, interakcí ve formě kontaktů nebo „like“ atd. Skutečnost, se kterou jsem se setkala také na posledním setkání klubu Marketingového Institutu.

Kolik marketérů firem a značek pracujících se sociálními médii používá pro výzkum další nástroje? Marketingový výzkum – tedy kvantitativní výzkum (např. dotazníková šetření), kvalitativní výzkum (např. pozorování, rozhovory), výzkum médií a účinnosti reklamy, B2B výzkum atd. – přesahuje rámec webových analýz. Zejména kvantitativní metody a techniky marketingového výzkumu lze aplikovat i v sociálních médiích. Abychom ale nezůstali pouze u teorie nebo obecných vyjádření, uvedu konkrétní příklad.

V prvním květnovém týdnu letošního roku jsem měla možnost realizovat online dotazníkový průzkum členů LinkedIn skupiny CSPC – Czech & Slovak Professional Community. Zajímalo mě, zda lze měřit význam, směr a efekt informací, které uživatelé sociálních médií distribuují ostatním uživatelům. Průzkum byl anonymní. Kompletní dotazník vyplnilo celkem 268 členů, co znamenalo přibližně 7% návratnost (poměr k počtu členům CSPC, kterým byla doručena výzva s dotazníkem). 86% respondentů představovali muži, 14% ženy. Průměrný věk účastníků průzkumu byl 35 let.

84% respondentů uvedlo, že „častěji dává jiným rady nebo doporučení“, 76% z nich „baví přesvědčovat jiné o svém mínění“ a 68% „si častěji všímá, že se jiní podle nich řídí“. Tyto výsledky vás příliš nepřekvapí, pokud se podíváte na grafy s charakteristikou nejvyššího dosaženého vzdělání a stávajícího pracovního zařazení respondentů průzkumu. Za pozornost ovšem stojí odpovědi na otázky týkající se distribuce tržních informací a používání sociálních médií. Minimálně pro ty čtenáře tohoto článku, kteří se zajímají o spotřební nebo mediální chování uživatelů sociálních médií, a tyto informace nezískají prostřednictvím nástrojů webové analýzy.

Digital marketing as seen by Czech digital agencies

From June to September 2011, I collected data for my academic and non-commercial research of digital agencies in the Czech Republic, both members of Asociace.BIZ and Digitální Agentury association as well as selected non-member agencies. The results may be interesting not only for those who process various digital projects, but also for their clients and marketing professionals.

I was inspired by studies of the Society of Digital Agencies (SoDA), which serves as a voice for digital marketing professionals worldwide. I focus on important topics related to digital marketing, as they are seen from the perspective of Czech digital agencies. It was challenging to obtain  the answers from their representatives, especially when the number of individual members of both associations has changed during the data collecting.

One of the most interesting information noticed is the comparison of usage and effectiveness of digital marketing channels, evaluation of advertising effectiveness metrics, and information sources about the profile and consumer behavior, new technologies and trends.

Another finding relates to the usage of internal and external (outsourced) staff resources. Surveyed companies have clearly minimal interest in internal marketing research positions, unlike the web analysts or strategic planners. Supposedly, used technological measurements offer them sufficient information about consumer behavior, which is considered the major factor regarding changes to investments in digital marketing.

Survey results can be found at Digital Marketing as Seen by Czech Digital Agencies